Author: administrator

Dnes je 24.srpna. Vyjeli jsme si jen tak na chatu Herlíkovka na výlet do Herlíkovic a Harachova do Krkonoš. Když jsme dojeli do Vrchlabí na místo, měli jsme asi 30 minut zpoždění. Na další zastávce Vrchlabí-Herlíkovice jsme měli štěstí na autobus a my si tak mohli zkrátit cestu a to přímo pod kopec na kterém byla naše chatka. Kopec jsme si vyšlápli,i když byl kamenitý a strmý. Večer jsme se najedli a usnuli jako když nás do vody hodí.

25.Srpen

Po lehké snídani jsme šli s spolu s průvodcem panem tiskovým mluvčím parku KRNAP panem Drahným na super výlet do pralesů Krkonoš ,na který jsme se všichni moc těšili. Ten nás naložil nedaleko chatky u Vrchlabí-Herlíkovice a jeli jsme asi 30 km do Harachova , kde na nás čekala parta lidí nadšenců. Cesta vedla do mírného kopce a nebyla náročná. Šlo se po borůvčí přes rašelinu a dřevěnými lávkami přes horské potůčky asi 6 km. Bylo pod mrakem asi 25 stupňů byli vidět kopce Strážný, Žalí, Bezděz. Najedli jsme se na Vosecké boudě. Setkali se s jelení studánkou a Krakonošovou snídaní. Pan Drahný nás celou dobu seznamoval s okolím parku hovořil o kůrovci, stáří stromů, ochranném pásmu a řekách Mumlavě, Labi a Jizeře, které zde pramení. Večer nás odvezl zpět do Herlíkovic blízko k chatě. Poděkovali jsme za trpělivost, zaplatili a popřáli hezký den. Večer byl společný oheň. Seznámili jsme se blíže, zazpívali si a šli spát.

26.Srpen

Dnes jsme vstali z peřin později a šli na vycházku po okolí po Strážném. Cestou zpátky jsme navštívily místní kostelík, kde jsme zažily křtiny malého dítěte a pak nás už jen čekala cesta do Prahy. Byl to hezký výlet a dlouho na něj budeme vzpomínat.

O. Čermák

Sešli jsme se v neděli 8. července k uskutečnění společného vaření. K výběru jídla nás inspiroval Petr, který se ale bohužel nemohl tentokrát zúčastnit. Chmury ale zahnala čokoláda od Janinky. A Petra jsme předběžně pozvaly na další vaření v září. Tím pádem z toho byla „dámská jízda“, vařily jsme Janinka, Danielka, Anežka a Majda a byly to roštěnky na víně s rýží. Nejdřív Magda servírovala moc dobrý předkrm z cukety, červeného zelí a cibule. Po roštěnkách se podával ještě okurkový salát a zbytek vína.

Nejvíce se vyznamenala Anežka, která maso bravurně naklepala klouby pravé ruky (nenašly jsme v kuchyni paličku ☺). Ale i my ostatní jsme si každá připsala nějaké zásluhy a výsledkem bylo výborné jídlo a moc příjemné odpoledne.

Dne 7.července jsme navštívili Koněpruské jeskyně u města Beroun. Byl to dech beroucí zážitek a my si jej užívali. Vlak nám jel z Hlavního nádraží kolem 9:30, do Berouna jsme se dostali tak kolem 10:15 a dále jsme jeli autobusem až do Koněpruských jeskyní. Po zakoupení vstupného za 130 Kč jsme v určenou dobu prohlídky následovali paní průvodkyni do objektu jeskyně pod horou zvanou Zlatý kůň. Je několik desítek miliónů let stará a je z období devonských prvohor. K zajímavostem uvnitř je komora zvaná Proškův dóm, varhany z krápníků nebo stará mincovna, je z doby vlády Jiříka z Poděbrad a razily se v ní falešné české groše. Jeskynní prohlídka probíhá ve dvou patrech, okruh je 620 m dlouhý a je v ní 478 schodů. Ke konci nám průvodkyně zhasla světla, takže byla tma jako v pytli. Výlet se mi líbil dávám 2 hvězdičky z 3.

V sobotu 16. června jsme se vypravili na výlet z Klecan do Únětic. Sraz jsme měli už na Kobylisích a odtud jsme meziměstskou 374 dojeli na zastávku Klecany u hřbitova. Odtud jsme postranními uličkami mezi domky prošli až na klecanskou vyhlídku s velkým dřevěným křížem. Tam jsme se rozhlídli po krajině s krásným kaňonem řeky Vltavy. Také jsme strávili třešně a lesní jahůdky, které jsme cestou zobaly hlavně my holky. Šli jsme ve složení Ondra, Alča a Majda. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili směr přívoz Klecánky. Cestou jsme potkali zabloudivší cyklisty, tak jsme jim poradili cestu a sešli dolů k přívozu. Bylo nás dost, plná loďka. Krásně to houpalo, ale bylo to krátké. Další cesta vedla po žluté a modré turistické značce do Roztok. Modrá se nám sice na kus cesty změnila v zelenou, naštěstí se zase brzy změnila zpět v modrou. Po té jsme měli namířeno do Únětic. Cesta vedla podél potůčku do mírného kopečka a cesta hezky ubíhala za průběžného poznávání dalších druhů rostlin. Většinu jsme dali s Ondrou dohromady. Únětice nás uvítaly rybníkem a posilnili jsme se ve vyhlášené kavárně u Lasíků. Zpět do Prahy jsme se vrátili zase meziměstským autobusem č. 353.

V sobotu 2. června jsme ve třech šli na výlet na hrad Točník a nedaleký hrad Žebrák. Jelo se vlakem z Hlavního nádraží z Prahy do Hořovic u Berouna kde jsme si po cestě dali zmrzlinu. Sraz byl v půl desáté u pokladen , vlak jel v 10:03 do Hořovic a cesta jím trvala asi hodinu. Cesta vedla po modré značce přes sídliště, poté polní cestou do Praskoles, Chlustiny a Žebráku až na hrad Točník, který se vypíná na žulové skále nad krajem a je vidět i z poměrně velké vzdálenosti i z jihovýchodní strany kudy jsme šli tedy od Hořovic.

Pod hradem byla malá restaurace, kde jsme si dali občerstvení (knedlíky s uzeným masem) a po obědě šli kamenitou, krkolomnou a elektrickým ohradníkem lemovanou cestou, kde na jejím konci byl cíl naší cesty – hrad Točník.

Hrad je teď v částečné opravě. Z dřevěného mostu na hradě jsme zahlédli, dva huňaté medvědy brtníky, Martina a Agátu, kteří se schovali před horkým sluníčkem k chladným zdem hradu. Starším bratrem Točníku je Žebrák , který pravděpodobně vyhořel a král Václav IV. proto založil hrad Točník. Uchyloval se tam proto, že byl později zajat Zikmundem a pro odeznívající slávu Čech , kterou měly za vládu jeho otce Karla IV. Cestou zpět jsme šli po silnici do Hořovic na vlak do Prahy. Byl to celodenní výlet a my v něm ušli kolem 25 km.

Jeli jsme vlakem ze Smíchovského nádraží do Radotína a následně pěšky po červené a zelené značce, která nás vedla přes kopce z Radotína do Černošic. Cestu jsme ušli rychlejším tempem a byla dlouhá asi 5 km. S občasnými přestávkami na svačinu nám cesta příjemně ubíhala a my jsme si za pochodu vychutnávali pěknou krajinu kolem nás. Rostou zde převážně duby a habry a z divoké zvěře můžete vidět berana muflona nebo malé veverky a drobné ptactvo. Potkali jsme také pasoucí se koně. Z počátku cesta vedla krpálem do kopce, pak se ale uklidnila a my šli po rovince a nakonec z kopečka do údolí, kde jsme svoji krasojízdu zakončili v jedné z Černošických restaurací.

Ahoj všici.

V sobotu 5.května jsme jeli na výlet do Průhonického parku. Jeho rozloha činí 220 ha. Jde o novorenesanční projekt založený na konci 19.st. zadaný hrabětem Silva-Tarouca pro arch. Jiřího Stibrala. Park je součástí světového bohatství UNESCO.

Hned na začátku nás oslovily kvetoucí azalky a rhododendrony. Dále jsme šli pěšky po žluté značce, okruh byl asi 4km dlouhý. Viděli jsme meandry potoku Botiče, majestátné smrky, duby, olše, kaštany i kvetoucí keře jako je bobkovišeň, Hamamelis, mahonii, kalinu, hortenzii, ve velkých nádržích na vodu, obehnaných alpskými skalami, plavaly zlaté ryby. Na skalách rostla tařice, hořce, opuncie. Louky lákaly k odpočinku, který jsme několikrát využili k jídlu a nabrání nových sil. Pohádka s šťastným koncem.

Byl to pěkný výlet, který nám příroda dala jako pěkný letní kvetoucí dárek.

Je to údolí nacházející se v Praze 5, přírodní rezervace Dalejského a Prokopského údolí max.220-230 m.n.m. Rezervace se skládá z menších chráněných území. Zahrnuje bohatství zkamenělin a krasové oblasti. Za pěkného slunečného počasí jsme se jako kolektiv mladých lidí vydali na celodenní výlet do Prokopského údolí v Praze v Hlubočepích. Skupina se sešla na stanici Smíchovské nádraží odkud jsme pak pokračovali tramvají a pěšky směr Hlubočepy. Šli jsme jako trpaslíci za Sněhurkou podél Dalejského potoka lemovaného břidlicovými a vápencovými a pískovcovými skalami na jejichž skalách roste volně žlutá rostlinka tařice skalní kolem asfaltové cesty rostou kaštany (Aesculus), javory (Acer) a duby (Quercus) a mě se z té vůně jara motá hlava a chladím si nohy v potoce. Viděli jsme zatopený lom, míjeli nás cyklisti, viděli jsme v ohradách ovečky spolu s kozami a prošli jsme skrz jeskyni v skále končící dětským hřištěm a hladový a natěšení jsme dorazili k restauraci na oběd , byla ale zavřená nebo moc drahá. Takže jsme nasedli na autobus domů a najedli se ještě v hospodě u Drsnejch což byl v podstatě sport bar a jídlo tam moc nejelo.
Ondřej Čermák

V sobotu 21.dubna jsme vyrazili na výlet na Keltské hradiště  Závist, které leží na kopci na druhém břehu Vltavy nad Zbraslaví. Atrakce začala v zookoutku, kde byli sovy, a krásní divočáci. Přestože bylo docela teplo, šli jsme ve stínu právě vyrašených stromů docela svižně i do kopce. Na vrcholku jsme se naobědvali každý ze svých zásob a intuitivně našli cestu k již zasypaným zbytkům hradiště. Cestou dolů jsme obdivovali výhledy a jarní rostlinstvo, zejména orseje, jaterníky, dymnivky i světloučce zelené stromy a keře. Podle botanického určení jsme šli habrovou doubravou. Cestou domů jsme se stavili ještě v hospodě U přístaviště ve Zbraslavi a doplnili kalorie a celkem si i pochutnali. Výlet se vydařil díky dobrému kolektivu. Byli to lidé, kteří si na nic nehráli a nezkazili žádnou srandu.

Dne 15. dubna 2018 jsem jel s mou kamarádkou Magdou, Davidem a dalšími dvěma novými přáteli
Martinem a Ondřejem na výlet na státní hrad Křivoklát. Sraz jsme měli na Smíchově v Praze v půl desáté a v Berouně k nám přistoupil David.

Krajina je tu velmi malebná. Počasí se nakonec vydařilo a prohlídka hradu
byla moc pěkná s krásným výkladem. Oběd v restauraci U Jelena byl výborný. Zpět doma jsem byl v šest večer.