Rubrika: Co jsme zažili

Ahoj. Dnes je sobota 23.02.2019 a my ve složení Dana, Tomáš, Magda a Ondra šli na procházku směr Uhříněves až po Dubeč. Sraz byl v 9:45 na Hlavním nádraží a jeli jsme vlakem do Uhříněvse. Dorazili jsme na místo asi za půl hodiny a po modré se vydali směr Dubeč. Cesta vedla přes park, kolem fotbalového hřiště, podél Říčanského potoka a Podolského rybníka a rybníka V rohožníku. Ze začátku nám byla zima pak ale se ukázalo slunce a trochu se oteplilo. Cestou jsme viděli i hezký kamenný lom, kachny na rybníku, selský dvůr, jurtu, staleté duby měly aspoň 350 let a zbořené samoty. Naučná stezka byla hezky značena modrou barvou a naučnou stezkou. Domů jsme se vrátili autobusem z Dubče kolem 13:00 hodiny.

Ahoj všem. Dnes je 26.ledna. Byli jsme na výletě v Průhonickém parku, který byl moc krásný, až romantický. Do Průhonického parku jsme jeli autobusem z Opatova, dorazili jsme asi za dvacet minut. Na místě bylo vše pod sněhem a stále sněžilo. Šli jsme v složení Alenka, Magda a já. Výlet jsme si moc užili, třebaže nám bylo ze začátku dosti chladno, ale zahřáli jsme se pohybem při procházce a čajem. Nafotily se nějaké fotky a celkem i procházka byla zimní zasněženou krajinou dosti malebná

Výlet do chaty Herlíkovky se konal od pátku 9.11. do neděle 11.11. V pátek jsem přišel dříve do
práce, abych mohl být ve 13:00 na autobusovém nádraží na Černém Mostě. Byli tam Magda i Pavel.
Pro příjezd na Herlíkovku jsme zvolili autobus ve 13:05 z Prahy a ve Vrchlabí jsme hodinku počkali na
přípoj do Strážného. Byl to minivus, který nás dovezl až na Hořejší Herlíkovice. Odtud jsme už za svitu
baterek na mobilu (tak, aby nás viděli projíždějící řidiči). Na chaloupku jsme došli se setměním, hned
jsme rozdělali oheň a začali vařit večeři. Pochutnali jsme si na zeleninovém rizotu, chvíli popovídali a
šli spát. Čekal nás v sobotu velký výlet.

V sobotu jsme ušli celkem 20 km krásnou krkonošskou krajinou. Vyrazili jsme ráno kolem deváté a
sešli ke Stráženskému lomu.. Bylo vlhko, asi 7 stupňů, viditelnost celkem dobrá. Ale jak jsme od
Hříběcí boudy stoupali výše, mlha houstla. Náš cíl byla Friesova bouda, ale ta měla zavřeno. Tom se
ukázal jako zdatný organizátor. Po rychlém telefonátu a dohodě, došlo ke změně cíle na chatu
Klínovka. Tam jsme si odpočali, najedli se a načerpali nových sil na cestu domů. Na chaloupku jsme
dorazili kolem páté, takže opět skoro za tmy.

V neděli jsme šli ráno k chatě Policejní akademie. Přes naše očekávání měla zavřeno. K obědu udělala
Magda vynikající boršč.

Odpoledne byla naším cílem restaurace ve Strážném, ale byla zavřená. Po krátkém telefonátu jsme se
dostali do otevřené restaurace Horská. Magda i Pavel si dali pivíčko.

Večer nám jel autobus v 17:00 ze zastávky Vrchlabí-Herlíkovice a v Praze byl v 19:30.

Výlet se vydařil.

Výlet na chatu Herlíkovka. 21.září až 23.září jsme v společnosti podnikli výlet do Krkonoš do úbočí Jizerských hor. Šlo se po vrstevnici, která nebyla značená. Vedl nás pan Václav Jansa z KRNAPu a byla to posledních výprav letošní rok. Cestou jsme míjeli stromy jako smrk a buk, sem tam břízu a cesta byla zakončena pěkným kamenným vodopádem. Šli jsme skrz oborou, která je v zimě velice důležitá pro vysokou zvěř, protože se zde mohou najíst sena, které by jinde bylo přikryté sněhem. Pan Jansa nás také seznámil s hospodařením v lese napadeném kůrovce v různých zónách národního parku.

Cestou nazpět nás vzal stopem místní usedlík, který byl velmi hovorný a povídal o tom, jak se zde žije.

Druhý den jsme byli na vycházce v okolí Herlíkovic. Obešli jsme vlastně Strážná šli jsme po cestě i poli kde se pásl skot. Moc jsme si jich nevšímali, když na nás zespoda stráně začal křičet chlap, že tam nemáme co dělat ať jdeme jinudy, ale nikdo si ho moc nevšímal, jiná cesta tam totiž nevedla. Nakonec jsme si vyšlápli cestu po silnici a šlapali po ní asi 1 km až na rozcestí, kde jsme odbočili doleva, když nás chytil déšť vzali jsme si rychle pláštěnky a my pospíchali do chatky zpět do tepla a sucha.

O.Čermák

20. září jsme uspořádali v naší obvyklé čtveřici Danielka, Janinka, Petr a Magda vaření brzké večeře. Dostatečně nateseni na Salát Caesar jsme u Lenky, kde jsme se sešli, vyndali na kuchyňskou linku svůj díl ingrediencí. Vytáhl se Petr, který nejenže výhodně koupil výborná kuřecí prsa, ale také je nakrájel na nudličky. Magda

Např. se mi líbil vědecký přístup Janinky k vytvoření dresinku – vskutku profesionálka. Také se mi líbilo zakončení setkání zpěvem a hrou na kytaru. Oceňuji, že se Petr snažil zapojit do přípravy jídla a že mu hezky šlo. Danielka

Opět se projevilo, že už jsme sehraný kuchařský tým. Každý přiložil ruku k dílu (Petr se neustále zlepšuje ) a výsledkem bylo výborné jídlo, které nejen báječně chutnalo, ale i krásně vypadalo. Myslím, že leckterá restaurace by nám ho mohla závidět. A růžové víno od Magdy byla přesná trefa!

Jana

Dnes je 24.srpna. Vyjeli jsme si jen tak na chatu Herlíkovka na výlet do Herlíkovic a Harachova do Krkonoš. Když jsme dojeli do Vrchlabí na místo, měli jsme asi 30 minut zpoždění. Na další zastávce Vrchlabí-Herlíkovice jsme měli štěstí na autobus a my si tak mohli zkrátit cestu a to přímo pod kopec na kterém byla naše chatka. Kopec jsme si vyšlápli,i když byl kamenitý a strmý. Večer jsme se najedli a usnuli jako když nás do vody hodí.

25.Srpen

Po lehké snídani jsme šli s spolu s průvodcem panem tiskovým mluvčím parku KRNAP panem Drahným na super výlet do pralesů Krkonoš ,na který jsme se všichni moc těšili. Ten nás naložil nedaleko chatky u Vrchlabí-Herlíkovice a jeli jsme asi 30 km do Harachova , kde na nás čekala parta lidí nadšenců. Cesta vedla do mírného kopce a nebyla náročná. Šlo se po borůvčí přes rašelinu a dřevěnými lávkami přes horské potůčky asi 6 km. Bylo pod mrakem asi 25 stupňů byli vidět kopce Strážný, Žalí, Bezděz. Najedli jsme se na Vosecké boudě. Setkali se s jelení studánkou a Krakonošovou snídaní. Pan Drahný nás celou dobu seznamoval s okolím parku hovořil o kůrovci, stáří stromů, ochranném pásmu a řekách Mumlavě, Labi a Jizeře, které zde pramení. Večer nás odvezl zpět do Herlíkovic blízko k chatě. Poděkovali jsme za trpělivost, zaplatili a popřáli hezký den. Večer byl společný oheň. Seznámili jsme se blíže, zazpívali si a šli spát.

26.Srpen

Dnes jsme vstali z peřin později a šli na vycházku po okolí po Strážném. Cestou zpátky jsme navštívily místní kostelík, kde jsme zažily křtiny malého dítěte a pak nás už jen čekala cesta do Prahy. Byl to hezký výlet a dlouho na něj budeme vzpomínat.

O. Čermák

Sešli jsme se v neděli 8. července k uskutečnění společného vaření. K výběru jídla nás inspiroval Petr, který se ale bohužel nemohl tentokrát zúčastnit. Chmury ale zahnala čokoláda od Janinky. A Petra jsme předběžně pozvaly na další vaření v září. Tím pádem z toho byla „dámská jízda“, vařily jsme Janinka, Danielka, Anežka a Majda a byly to roštěnky na víně s rýží. Nejdřív Magda servírovala moc dobrý předkrm z cukety, červeného zelí a cibule. Po roštěnkách se podával ještě okurkový salát a zbytek vína.

Nejvíce se vyznamenala Anežka, která maso bravurně naklepala klouby pravé ruky (nenašly jsme v kuchyni paličku ☺). Ale i my ostatní jsme si každá připsala nějaké zásluhy a výsledkem bylo výborné jídlo a moc příjemné odpoledne.

Dne 7.července jsme navštívili Koněpruské jeskyně u města Beroun. Byl to dech beroucí zážitek a my si jej užívali. Vlak nám jel z Hlavního nádraží kolem 9:30, do Berouna jsme se dostali tak kolem 10:15 a dále jsme jeli autobusem až do Koněpruských jeskyní. Po zakoupení vstupného za 130 Kč jsme v určenou dobu prohlídky následovali paní průvodkyni do objektu jeskyně pod horou zvanou Zlatý kůň. Je několik desítek miliónů let stará a je z období devonských prvohor. K zajímavostem uvnitř je komora zvaná Proškův dóm, varhany z krápníků nebo stará mincovna, je z doby vlády Jiříka z Poděbrad a razily se v ní falešné české groše. Jeskynní prohlídka probíhá ve dvou patrech, okruh je 620 m dlouhý a je v ní 478 schodů. Ke konci nám průvodkyně zhasla světla, takže byla tma jako v pytli. Výlet se mi líbil dávám 2 hvězdičky z 3.

V sobotu 16. června jsme se vypravili na výlet z Klecan do Únětic. Sraz jsme měli už na Kobylisích a odtud jsme meziměstskou 374 dojeli na zastávku Klecany u hřbitova. Odtud jsme postranními uličkami mezi domky prošli až na klecanskou vyhlídku s velkým dřevěným křížem. Tam jsme se rozhlídli po krajině s krásným kaňonem řeky Vltavy. Také jsme strávili třešně a lesní jahůdky, které jsme cestou zobaly hlavně my holky. Šli jsme ve složení Ondra, Alča a Majda. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili směr přívoz Klecánky. Cestou jsme potkali zabloudivší cyklisty, tak jsme jim poradili cestu a sešli dolů k přívozu. Bylo nás dost, plná loďka. Krásně to houpalo, ale bylo to krátké. Další cesta vedla po žluté a modré turistické značce do Roztok. Modrá se nám sice na kus cesty změnila v zelenou, naštěstí se zase brzy změnila zpět v modrou. Po té jsme měli namířeno do Únětic. Cesta vedla podél potůčku do mírného kopečka a cesta hezky ubíhala za průběžného poznávání dalších druhů rostlin. Většinu jsme dali s Ondrou dohromady. Únětice nás uvítaly rybníkem a posilnili jsme se ve vyhlášené kavárně u Lasíků. Zpět do Prahy jsme se vrátili zase meziměstským autobusem č. 353.

V sobotu 2. června jsme ve třech šli na výlet na hrad Točník a nedaleký hrad Žebrák. Jelo se vlakem z Hlavního nádraží z Prahy do Hořovic u Berouna kde jsme si po cestě dali zmrzlinu. Sraz byl v půl desáté u pokladen , vlak jel v 10:03 do Hořovic a cesta jím trvala asi hodinu. Cesta vedla po modré značce přes sídliště, poté polní cestou do Praskoles, Chlustiny a Žebráku až na hrad Točník, který se vypíná na žulové skále nad krajem a je vidět i z poměrně velké vzdálenosti i z jihovýchodní strany kudy jsme šli tedy od Hořovic.

Pod hradem byla malá restaurace, kde jsme si dali občerstvení (knedlíky s uzeným masem) a po obědě šli kamenitou, krkolomnou a elektrickým ohradníkem lemovanou cestou, kde na jejím konci byl cíl naší cesty – hrad Točník.

Hrad je teď v částečné opravě. Z dřevěného mostu na hradě jsme zahlédli, dva huňaté medvědy brtníky, Martina a Agátu, kteří se schovali před horkým sluníčkem k chladným zdem hradu. Starším bratrem Točníku je Žebrák , který pravděpodobně vyhořel a král Václav IV. proto založil hrad Točník. Uchyloval se tam proto, že byl později zajat Zikmundem a pro odeznívající slávu Čech , kterou měly za vládu jeho otce Karla IV. Cestou zpět jsme šli po silnici do Hořovic na vlak do Prahy. Byl to celodenní výlet a my v něm ušli kolem 25 km.