Sraz: 19.3.2017 v 9:00 u pokladen na Hlavním nádraží
Odjezd vlaku do Petrova 9:22 (osobák na Čerčany)
…. V Petrově přejdeme mostík a projdeme kolem (nebo skrz) cukrárnu a dáme se na stezku podél řeky, po které dojdeme lesem až na světlinu v lese, kde rostou kandíky (hledání nechám na vás)….
Pokračovat můžeme podél řeky a nebo přes kopec lesem až k vesničce Třebsín, kde je prý výborná restaurace U Novotných.
Odjezd autobusu z Třebsína v 15:07. S přestupem ve Štěchovicích budeme v Praze na Smíchovském nádraží v 16:03.
– Výlet vhodný i pro děti
– Každý dospělý má zodpovědnost za sebe i za děti, které bere s sebou
– S sebou min. 1l vody
Zájemci, přihlaste se na tel. 605 235 796
Podrobný popis výletu
Výlet na Medník za kandíkem,
přes boj s vlastními silami k duchu tolerance a vzájemné pomoci
Tentokrát jsme vyrazili ve dvou skupinkách.
Láďa a jeho syn Pavel s Irenkou přijeli autem.
Dohromady jsme byli docela úhledná skupinka (děkujeme za foto)
Vyrazili jsme posilněni tyčinkou z datlí (cukrárna otvírá až 1.dubna). Cestou jsme ještě potkali stánek s kafíčkem a pohledy kandíku. My jsme se ale těšili na ten opravdový.
Krásné pohledy na bublající vodu v kaňonu Sázavy střídaly nálezy porostů kvetoucích podléšek kolem cesty.
Schody, které měly vést ke „kandíkové světlině“ jsme v družném hovoru minuli a zastavili jsme se až u úvozu, vedoucí tím směrem.Vypadal vcelku bezpečně a pohodlně, a tak jsme plni odhodlání vyrazili vzhůru. Když se ale v půlce zjistilo, že je tam asi 10cm vrstva mokrého listí, které pěkně klouže, mnozí z nás se pořádně zapotili. Odpočinek byl na místě.
Pavel pohotově našel klacek, zapřel se nohama za skálu a v nejtěžším úseku podal klouzajícím bojovníkům pomocnou ruku. To jsem bohužel nefotila, měla jsem totiž taky dost práce se svým tělem. Ale ta pomocná ruka nám zůstává v srdíčku 🙂 Díky, Pavle.
Cesta úbočím svahu nás učila pozornosti k tomu, jak a kam klademe nohy. Taky voda, sladká tyčinka a pozornost kamarádů pomohly tělu ke znovuzískání rovnováhy.
Nález prvního kandíku byl velikou radostí pro Irenku a jejího přítele a slastnou úlevou pro nás ostatní, že jsme na místě. Vrchol dobyt 🙂
Kandíky rostly všude okolo a bylo kolem nich živo. Krásná něžně růžová rostlinka nám byla pohlazením po duši. Moc by mu to slušelo s podléškou, ale každý rostl jinde. To, co jsme tak těžko překonávali, byla právě výšková vzdálenost mezi jejich „domovy“. Ještě větší vzdálenost překonal ale kandík psí zub, když v době zalednění „přicestoval“ až z Alp …
Cesta do Petrova už byla pohodovou procházkou a my si začali uvědomovat, že máme hlad. Jakby ne, vždyť jsme se do jídla pustili až v půl druhé. Pochutnali jsme si a pak cestou na nádraží se zastavili u Sázavy a rokovali o možnosti jet na vodu ještě někam jinam než na Vltavu. Takhle zkusit na víkend Berounku? … uvidíme…
Na nádraží se do nás opřelo sluníčko. To bylo příjemné. Byli jsme jak kočky předoucí si každá to své… Ztišení… vzpomínka na rodiče …
A pak zase vláčkem proti proudu Vltavy do Prahy. Děkuji všem za účast, spolupráci i milou společnost.
PS (post scriptum):
Pár slov k výletu. Výlet byl fajn, zvládnul jsem i výstup do strmého srázu.
A rozkvetlý kandík jsme také našli. Počasí nám přálo. I přes ranní chladno se nakonec krásně vyčasilo. A oběd mi chutnal,měl jsem kuřecí řízek s brambory. Vašek