V pátek 11.8. jsme měli oba s Ampérem dovolenou. Tak jsme se domluvili na společném menším výletu a i přes nepřízeň počasí jsme odhodlaně vyrazili s deštníkem a pláštěnkou do hezkého dubového a smíšeného lesíka v oboře. Cestu jsme ze začátku vybírali podle toho, kde je méně louží, ale pak, když Ampér ohodnotil mé sandály jako nejvhodnější obuv do deště (co tam vteče, zase vyteče), šli jsme tam, kam nás cesta vedla.
Došli jsme až k letohrádku Hvězda, kde jsme zašli na kávu a dobili mobil. Také jsme po dovolení obsluhy vytáhli své svačiny a dali první brzký oběd.
Pak se dalo hustě do deště, a tak jsme šli rovnou cestou ke tramvaji. Tedy spíš rovnou oklikou, jestli se to tak dá říct. Každopádně na tramvaj jsme došli mokří, ale už cestou na Hradčanskou jsme oschli a pak jsme ještě navštívili blízkou kuřecí restauraci.
Bylo to skvělé, jak jsme zvítězili nad strachem z mokra a zjistili, že i za deště se dá povídat ?
Z fotek máme radost taky a mně na mysl na konci výletu, kdy se nebe protrhávalo, napadla tato píseň:
Jen ať nás slunce hřeje,
Ať se dál nebe směje,
Ať si dál můžem spolu pěkně hrát.
Ať jsem já vedle mámy a vy též ať jste s námi,
Ať je mír, ať je všude klid a mír…
(na Youtube jsem jí nenašla, ale zpívali jsme ji na základce, třeba si někteří vzpomenou)